Jeli jsme Grand Canyon du Verdon, známé skladiště sifónů, průskoků, válců v jeskyni a jiných lahůdek.
Asi v půli cesty byl nenápadný nízký a úzký skok. Moc jsem mu nevěnoval pozornost (chyba), podobnejch věcí jsme přece ten den jeli už spoustu.
Poklidně jedu kousek za Janou (druhá chyba), ta zapadla do malého ale silného vývařiště vpravo u skály, chvíli bojovala a vyjela ven.
Instinkivně jsem zpomalil (CHYBA!!!) a nakouřil to přímo do největší žumpy vpravo, místo abych to boofnul vlevo přes kámen.
První loop přes záď, velmi pracně zvedám, je to hrozná pračka, pak už jen metám loopy přes příď, z jedné strany je skála,
o kterou občas tluču helmou nebo pádlem, z druhé strany kámen těsně pod vodou, za mnou kopec pěny. Dvakrát se nadechuji, jednou piju.
Konečně vidím Honzu jak se blíží s házečkou, tahám za popruh a při dalším kolečku křičím "Házej!". Chytám na první pokus a
za pár vteřin jsem v bezpečí. Po chvíli opouští vývar i zatopená loď a daří se mi ji chytit ještě před nedalekým sifónkem.
Byla to pěkná ródeová sestava. Díky ti, Guru, za záchranu mého bídného života, příště budu čumět kam jedu a nebudu pádlovat jako důchodce :-)