No aby to Evině nebylo líto, přeci jí v tom nenechám samotnou a odlovuji také zvířátko.
Kousek pod přítokem potoku do Jori následuje zajímavá peřej, která žene na skálu.
Jdeme si to prohlídnou, potom sedáme do lodí, jede Guru za ním Abů a najednou někdo říká že Guru zvedá,
tak já kouknu na Alfa s tím že jedu za ním, prý to teda vezmeme víc vpravo.
Bohužel se potkávám s jedním šikmým válcem, práskám se a snažím se zvednou, jednou, podruhé,
a ještě dostávám nakládačku po čumáčku od šutrů, tak si říkám ještě musím. Ale najednou rukama
brousím o skálu, panika, že jsem už pod ní a tak se rychle vykopávám. Ke vzteku zjišťuji, že skála
je ještě asi tak půl metru za mnou. V tu chvíli jsem měla příšerný vztek (mám ho ještě pořád),
protože to bylo naprosto zbytečná panika, ale pak už zbytek cesty jedu relativně v klidu....
Tak jsem se snažila letošní Norsko jet bez ztráty kytičky no a takhle to dopadne, zase další do sbírky.
Jana